Vyhledávání

Kontakt

Obecní knihovna Jiřice
Jiřice 110
396 01 Humpolec

+420 723 252 933

jiriceknihovna@seznam.cz

3. část vzpomínek pana Antonína Svobody

11.11.2011 17:25

To musel ještě kočí v noci zapřáhnout do bryčky a s panímámou hledat hospodáře ve městě  Humpolci po hospodách.Ten někdy utratil a prohrál peníze za pár koní a potom to chtěl za krátký čas zase nahospodařit.U takových však čeládka dlouho nesloužila a hledala si službu jinde. U některých hospodářů však na čeládku dbali a jejich práce si vážili. Také si pamatuji jak jedna stará babička co byla na výměnku ( to se říkalo lidem co sestárli a hospodářství předali svým dětem a sami odešli na výměněk /  vozila se statým psem bernardýnem na malém vozejčku od hospodyň do Humplce mléko. Každý den ráno jela a v poledne se vracela, když chtěl někdo něco koupit tak mu to z města přivezla a on ji za to dal nějakou odměnu. Také se stalo , že pes uviděl nějakého soka slabá babička jej neudržela vozík se převrátil a mléko teklo  po ulici. Takových příhod jsem slýchával z vyprávění domácích  i cizích hostů kteří přišli k nám do hostince. Moji rodiče si totiž pronajali hostinec a koloniální obchod u jednoho sedláka a když se tam v roce 1925 nastěhovali bylo mi 9 měsíců. Z matčina vyprávění když jsem byl již starší jsem zjistil, že v roce 1925 platili rodiče nájem 500.- Kč ročně a v roce 1935 již sedlák požadoval 5.000.-Kč ročně. A při nastěhování bylo ve smlouvě poznamenáno, že musí být vyměněno všech pět oken a postaven komín, spravená podlaha a dopadlo to tak, že  když jsme se v roce 1945 stěhovali do svého domu nebyla ze smlouvy splněna ani jedna podmínka. Sedlák a hlavně selka každého prvního v měsíci mi říkala když jsem chodil s putýnkou na jejich dvůr ke studni pro vodu:" Řekni mamince ať nám nezapomene poslat činži." Jen brali a nic za celou dobu neopravili. A ještě  když pokrýval svoji střechu všichni řemslníci co tam pracovali chodili k nám na jídlo a nic nám nezaplatili. Nejhorší však bylo když se domácí jak jsme mu říkali opil, to nás vždy stěhoval do staré staleté lípy která ještě dnes stojí na kopečku u silnice a je tak vykotlaná , že o pouti když pršelo vešel se do ní malý stolek, židle a cukrářka tam prodávala  cukroví. Proto nám matka stále připomínala, dbejte na to aby jste měli vlastní střechu nad hlavou. Ono to v té době stím prodáváním  bylo všelijaké. V krámku kde byl zároveň výčep  a sděli hosté, byl na zdi přidělán takový štelář a v něm asi 40 šuplat ve kterých bylo různé zboží které se v krámku prodávalo. Ale co bylo hlavní, že každý kdo kupoval nebo pil na dluh měl svoje šuple na které se psala částka (křídou) kterou uttratil a nezaplatil, aby to měl stále na očí. Stal se matce i takový případ když byla sama v krámě a přišel host byl to také dobrý a vážený hospodář, žádal však nějaké zboží které bylo v zadu v magacíně jak se tenkrát říkalo skladištím a než se vrátila byla na jeho šupleti umazána 100 koruna, ona se na toho dotyčného  podívala vzala křídu částku tam připsala on se začervenal a neříkal také nic.

4. pokračování vzpomínek pana Antonína Svobody, aneb, život v Jiřicích v 30 letech 20. stol.

Čtvrté pokračování vzpomínek pana Antonína Svobody * jak se žilo v Jiřicích v 30. letech 20.stol.

25.11.2011 17:09
Jindy zase otec šel dozadu a jiný host uřízl krájený salám který vysel na hřebíku a pod ním byl nůž, salám se ještě hýbal když se otec vrátil, započítal přiměřenou částku a host nic nenamítal. Také různé drobné zboží jako jsou cigarety, čokolády i bombony se ztrácely. To se však v té době dělo,...